MANUS REGIS
„RUCE KRÁLE“

VOLNÝ ŠERM NA SCÉNĚ - TRÉNINK

I. CO JE TÍM MYŠLENO?

Scénickým šermem nazýváme určitou formu šermu, kde se realita skutečného boje ohýbá a přizpůsobuje záměru, v jehož středu stojí samotný divák. Divák a to, jak na něj chceme působit, ale i co divák od šermu na scéně očekává, má vliv na výsledné ztvárnění a přístup. Šerm lze na scéně pojmout mnoha způsoby, více či méně stylizovaně tak, aby nerušil a zapadal do celkového záměru. Pokud je však cílem přiblížit realitu boje, je žádoucí, aby rozdíl mezi skutečným záměrem šermířských akcí a jejich scénickému provedení, byl co možná nejmenší.

I volný šerm je třeba trénovat, obdobně jako konkrétní choreografie. Netrénujeme ale celé sekvence/etudy, ale jednotlivé prvky a principy, z kterých pak na scéně skládáme náš souboj. Dobrý kuchař nevaří striktně podle receptu, ale suroviny a postupy používá tak, aby dosáhl svého záměru. K tréninku a nácviku tedy přistupujeme s cílem procvičit základní prvky a situace a získat portfolio ingrediencí, které můžeme při volném šermu na scéně využít.

PŘEDPOKLADY

Bezpečnost – by měla být vždy na prvním místě. Neprovádíme akce, které nemáme předem s partnerem nacvičeny (tzn. bezpečně je ovládáme a zároveň partner ví, že je od nás může očekávat a je připraven na ně reagovat). Druhá rovina bezpečnosti se týká třetích osob, které se do souboje nezapojují – další postavy na scéně a také diváci. I je musíme zahrnout do našeho okruhu vnímání a počínat si tak, aby nedošlo k jejich zranění.

Na bezpečnost myslíme neustále jak během nácviku, tak při předvádění naostro.

Souhra – scénický šerm (nejen volný) je o souhře partnerů. Vzájemně spolupracujeme, abychom dosáhli požadovaného ztvárnění souboje. Ve volném scénickém šermu si neděláme naschvály, nesnažíme se partnera zasáhnout, ale vycházíme si vzájemně vstříc.

Souhru s partnerem procvičujeme průběžně v jakémkoli cvičení.

Zřetelnost – všechny prováděné akce by měly být v co největší míře zřetelné a přesné. V první řadě pro partnera, protože jen na přesnou akci může odpovědět přesnou reakcí. Rovněž zřetelné akce usnadňují partnerovi správně a včas zareagovat. V druhé řadě pro diváka –zřetelné a přesné akce divák lépe vnímá a dokáže ocenit.

Přesnost a zřetelnost technik trénujeme zodpovědným nácvikem. Zřetelnost pohybů a technik (jak pro partnera, tak pro diváka) můžeme zvýraznit např. mírným zvětšením rozsahu drah pohybů – ruky/těla/pohybu celkově nebo také prodloužením tempa konkrétní akce či krátkým pozdržením těsně před vykonáním akce.

Pestrost – akce by měly být sestaveny nápaditě a v takovém tempu, rytmu a s dynamikou, aby pozornost diváka neupadla. Tempo neboli čas, včasnost – jak rychle/pomalu danou akci vykonáváme, volíme podle zamýšleného výrazu. Dynamika – síla pohybu, projevu – s jakou energií silně/slabě danou akci vykonáváme, volíme podle zamýšleného výrazu. Rytmus – střídání kratších/delších, akcentovaných/neakcentovaných fází. Rytmus může být pravidelný i nepravidelný (častěji použijeme, pokud chceme ztvárnit nahodilost akcí). Temporytmus chápeme jako tempo + dynamika + rytmus. Udává, jaký výraz mají jednotlivé akce, reakce, celé sekvence/etudy. Také jaký mají vztah mezi sebou navzájem a také jaký spolu vytvářejí celkový obraz. Vedle základní práce s tempem, dynamikou a rytmem můžeme pestrost souboje zvýšit zařazením atraktivních a netypických akcí a prvků (ty je však nutné mít předem nacvičené a ideálně domluvené).

OBECNÉ ZÁKLADNÍ POJMY

Volný šerm pro scénické použití lze trénovat v libovolné zbrani a jejich kombinací, podle jakékoli školy / stylu / mistra / tradice. Každý druh zbraně je svým způsobem specifický a také přístup konkrétních zdrojů, z kterých čerpáme, může být dosti rozdílný. Je však vhodné začít nejprve trénovat jakýsi univerzální průnik s důrazem na principy a doporučení, které se ve volném scénickém šermu uplatňují.

Především (a to doufám nikoho nepřekvapí) je důležité si uvědomit, že nám jde o souhru s partnerem. Cílem je společně vytvořit co nejvěrnější obraz dané situace. Na rozdíl od secvičené choreografie (kde i pohybově nadaný člověk, který nikdy nešermoval, dokáže v divákovi zbudit dojem mistra šermíře) je ve volném šermu zapotřebí skutečně umět zbraň ovládat. Zároveň platí v daleko větší míře, že výsledný produkt našeho snažení – souboj, dosahuje nejvýše kvalit nejslabšího a nejméně zkušeného článku. Proto je vhodné zapojit volný šerm až po osvojení si základních pohybů, technik a principů. Bez kvalitních základů se nám souboj rozpadne a před divákem neobstojí. Nechceme se při improvizaci soustředit na správné provedení techniky (a ani nemůžeme, není na to čas), ale na souhru s partnerem a dramatickou tvorbu souboje. Proto si připomeneme a postupně definujeme základní pojmy s kterými budeme dále pracovat (pozn. použité názvosloví a termíny můžou, ale také nemusí odpovídat zažité terminologii. Více než název je důležitější popis ve vztahu k následujícímu textu. Vše by především mělo odpovídat účelu a smyslu dané akce/techniky.).

• Zbraň
• Střeh – pravý/levý
• Střehové polohy – vnitřní/vnější/horní/dolní/bodná/nápřahová/volná
• Kroky – posun/odsun/překrok/zákrok/změna střehu/výpad přední, zadní nohou
• Přímý bod – na hruď/břicho
• Pět seků – nápřah přímý/máchem, sek pevný/tažený
• Pět krytů – 1-5
• Vnější/vnitřní vazba/změna vazby
• Útok ve vazbě – bodem
• Odraz – a bod/sek
• Vzdálenost – bezpečná/nebezpečná I., II., III.

ZBRAŇ

Zbraň si můžeme obecně rozdělit na čepel a jílec. Čepel zbraně může být jednostranně i oboustranně broušená a zpravidla mívá ostrý hrot. Ostří zbraně, které míří proti prstům, je lícové nebo také pravé, či vnější, ostří, které míří do dlaně, je rubové nebo také falešné, či vnitřní. Délku čepele si můžeme rozdělit na dvě poloviny – část u hrotu se označuje jako slabá, část u jílce jako silná. Můžeme se ale setkat i s rozdělením na třetiny, čtvrtiny apod. Dále se také část čepele u hrotu označuje jako tenčí, část čepele u jílce jako hrubí. Jílec zbraně se skládá ze záštity, rukojeti a hlavice. Záštita/příčka může mít mnoho tvarů – od prostého rovného kusu, přes doplnění o různé záštitné kroužky a oblouky až po celé koše. Za rukojeť zbraň držíme a ovládáme ji. Hlavice/hruška vyvažuje délku a váhu čepele a zbraň konstrukčně uzavírá.

STŘEHY

Z dochovaných historických příruček, učebnic a manuskriptů známe mnoho více či méně rozdílných šermířských střehů. Někdy jsou vzájemně velmi podobné až totožné, ale liší se názvem. Jindy zase naopak název je stejný ale liší se vyobrazení a popis autorů. Protože nám zde nejde o nácvik podle konkrétního dobového zdroje, omezíme se na základní popis bez ohledu na historické období, konkrétní zbraň, či jiný kontext. To vše lze však lze do nácviku samozřejmě také zapojit.

Postavu těla si pro naše potřeby rozdělíme na čtyři kvadranty. Svisle na pravou / levou (vnější / vnitřní) stranu. Vodorovně na horní / spodní pásmo. Dělicí čáry se protínají v místě konce hrudní kosti. Vnější / vnitřní strana se rozlišuje podle toho, v které ruce držíme zbraň (jestli jsme praváci nebo leváci). Vnější je strana s ozbrojenou rukou – pravá pro praváky, vnitřní je strana s neozbrojenou rukou – levá pro praváky.

Podle postavení a natočení těla můžeme rozlišovat:

Pravý střeh s pravou stranou a nohou ve předu. Přední (pravá) noha míří dopředu

Levý střeh s levou stranou a nohou vepředu Přední (levá) noha míří dopředu

V základním tvaru máme obě nohy mírně pokrčené v kolenou, chodidla vzdálené na šířku ramen a váhu na obou nohách rovnoměrně. Můžeme ale stát i s váhou výrazně na přední / zadní noze, nebo stát s nohami nataženými nebo naopak výrazně pokrčenými.

Podle polohy zbraně můžeme rozlišovat:

Bodná poloha zbraně je taková, kdy na soupeře míříme hrotem naší zbraně (přímá útočná akce je bod). Pokud hrotem míříme na soupeře a dlaní se zbraní otáčíme a opisujeme před sebou kruh, procházíme postupně všemi čtyřmi kvadranty. Kdekoli se s rukou zastavíme a míříme hrotem na soupeře, máme bodnou polohu – střeh. Podle toho si je můžeme i jednoduše pojmenovat jako vnitřní dolní, vnější horní apod. Dále můžeme ještě polohu rozlišovat podle zápěstí, a to kterou stranou je zrovna navrch – hřbetní / dlaňová / palcová / malíková / a přechody mezi nimi.

Sečná poloha zbraně je taková, kdy máme zbraň v nějakém nápřahu na sek a hrot zbraně na soupeře nemíří (přímá útočná akce je sek). Držíme se základních nápřahových poloh vycházejících z místa zamýšleného zásahu.

Volná poloha zbraně je taková, kdy máme ruku se zbraní volně svěšenou zpravidla někde před přední nohou a hrot nemíří na soupeře, ale k zemi nebo do strany (nejedná se a polohu, z které by byla jasná přímá útočná akce).

KROKY

Navazováním a řetězením kombinací specifických kroků, které se v šermu uplatňují, se pohybujeme v prostoru. Oproti normální běžné chůzi se liší jen specifickým šermířským střehem z kterého vychází. Tedy ať už pravou nebo levou stranou natočenou k soupeři a chodidlo příslušné strany směřující rovněž k soupeři. Kroky je nutné nacvičit tak, aby se bylo možné pohybovat plynule po prostoru a v případě potřeby nebo nutnosti pružně reagovat na situaci.

Posun začíná přední noha. Nakročí dopředu a zadní noha dokročí do výchozího střehu.

Odsun začíná zadní noha. Nakročí dozadu a přední noha dokročí do výchozího střehu.

Překrok začíná zadní noha. Předkročí před přední nohu na vzdálenost základního střehu (šířka ramen). Následně přední noha dokončí krok do výchozího střehu.

Zákrok začíná přední noha. Zakročí za zadní nohu na vzdálenost základního střehu (šířka ramen). Následně zadní noha dokončí krok do výchozího střehu.

Změna střehu je přechod z pravého do levého střehu a opačně. Lze provést více způsoby. Základní varianta je posunem ze zadní nohy nebo odsunem z přední nohy. Tedy buď nakročíme do posunu zadní nohou a zároveň měníme střeh a postavení chodidel nebo zakročíme do odsunu přední nohou a rovněž v průběhu kroku změníme střeh.

Výpad je dynamický odraz ze zadní nohy, její natažení a vykročení přední nohou vpřed. V idealizované podobě by chodidlo zadní nohy mělo zůstat celé v kontaktu se zemí. Výpad zadní nohou se provádí podobně jako změna střehu – nakročíme ze zadní nohy, v průběhu pohybu měníme střeh a natočení těla, přední noha se natahuje a zadní dokračuje s chodidlem natočeným dopředu.

ÚTOKY

Zbraní můžeme provádět dvě základní útočné akce, bod a sek. Rozsah pohybů v jednotlivých nápřazích a útocích je třeba přirozeně přizpůsobit konkrétní zbrani. Jakýkoli útok by měl být dostatečně zřetelný a jasný na začátku ve svém nápřahu, přímý v průběhu útoku a přesný v dopadu na zásahovou plochu. Rozhodně nevedeme body ani seky mimo obrys těla (specifickou výjimkou může být např., pokud schováváme zásah bodem na straně těla odvrácené od diváků). Útoky, které směřují mimo, vypadají nepřirozeně a vlastně by je nebylo třeba vůbec krýt. Případné kryty pak také zákonitě nemůžou vypadat věrohodně. Čitelnost útoků je důležitá ze dvou hledisek. Za prvé jen na zřetelně vedený útok má obránce možnost a čas správně a včas zareagovat. Za druhé je divák schopen vnímat co se v souboji na scéně vůbec děje.

Body vedeme do dvou základních zásahových míst – na hruď a na břicho. Body na hruď pak zpravidla kryjeme horními kryty a body na břicho spodními kryty. Body lze krýt případně i levou (u praváků) volnou rukou. Na hlavu body nevedeme především kvůli bezpečnosti, jinak pouze v případě, když si jsme jistí vlastním ovládání zbraně, partnerovými reakcemi a máme vše nacvičeno. Body z vnější strany provádíme nejčastěji ve hřbetní poloze, body z vnitřní strany v dlaňové poloze.

Seky vedeme v pěti základních drahách do pěti zásahových ploch – do již dříve zmíněných čtyř kvadrantů (vnější/vnitřní/horní/dolní) a na hlavu. Nebo také jinak na hlavu, na rameno, na prsa, na břicho, na bok podle konkrétního střehu obránce. Sekáme zpravidla lícovým ostřím (ostří směřující proti prstům). Zasahujeme koncem (hrotem) zbraně, posledními několika centimetry.

Sek na hlavu je svislý sek, nic složitého.

Horní seky do vnější/vnitřní strany obránce jsou šikmé diagonální seky. Vedeme do míst ramene, prsou, klíční kosti.

Dolní seky do vnější vnitřní strany obránce jsou vodorovné horizontální seky. Vedeme do míst mezi spodní žebra a pánev.

Z hlediska nápřahové dráhy rozlišujeme nápřahy - seky přímé a máchem. Nápřahy na sek provádíme zpravidla za rubovým ostřím zbraně (ostří směřující do dlaně).

Pro přímé seky je dráha nápřahu vedena ve stejné rovině jako následný sek. Např. z dolní vnitřní polohy provádíme přímý nápřah do horní vnější (sečné) polohy a následný šikmý horní sek do vnitřní strany obránce (je-li pravák).

Pro seky máchem není dráha nápřahu vedena ve stejné rovině jako následný sek. Např. z dolní vnitřní polohy provádíme přímý nápřah do horní vnější polohy, pokračujeme v pohybu a obloučkem přeneseme nápřah přes horní vnitřní polohu do spodní vnitřní (sečné) polohy a následný vodorovný dolní sek do vnější strany obránce (je-li pravák).

Z hlediska dráhy seku po krytu nebo zásahu rozlišujeme seky pevné a tažené.

Při pevném seku se čepel po kontaktu s krytem nebo zásahovou plochou odrazí a vrací po stejné dráze do výchozí pozice nápřahu. Nebo v návratu přecházíme do jiné polohy nápřahu zbraně, jiného střehu nebo už krytu odvetného bodu/seku.

Při taženém seku čepel po kontaktu s krytem nebo zásahovou plochou pokračuje ve směru svého pohybu. Přecházíme plynule do další střehové polohy – bodné volné nebo sečné. Nebo do následného krytu odvetného bodu/seku.

Další směry, dráhy seků a zásahová místa záměrně pro jednoduchost v popisu a výčtu vynecháváme. Po osvojení si základních pohybů je lze samozřejmě také zařazovat.

KRYTY

Pět základních pevných krytů kryje pět základních drah seků. Rozsah pohybů a poloh v  jednotlivých krytech je třeba přirozeně přizpůsobit konkrétní zbrani. Pevné kryty jsou takové, které jdou svým pohybem útoku naproti. Kryjeme hrubým své čepele – část čepele u příčky lícového ostří (ostří směřující proti prstům). Útočící čepel kryjeme na zpravidla na jejím tenčí – první třetině části čepele u hrotu. Všechny pevné kryty by měly přecházet přes pomyslný střed těla a přímo proti dráze blížícího se seku. Jinak hrozí, že sek krytem mineme.

Kryt seku na hlavu kryjeme nejčastěji s rukou na vnější straně. Je možné krýt i s rukou na vnitřní straně.

Kryty horních šikmých seků vytváří spolu jakousi střechu, hrot čepele naší zbraně by měl být ve svislé rovině nad hlavou útočníka. Při krytu seku do naší vnější strany vidíme hřbet naší ruky, při krytu seku do vnitřní strany vidíme dlaň naší ruky.

Kryty dolních vodorovných seků míří hrotem naší zbraně k zemi. Při krytu seku do naší vnější strany vidíme dlaň naší ruky, při krytu seku do vnitřní strany vidíme hřbet naší ruky.

Další varianty krytí záměrně pro jednoduchost v popisu a výčtu vynecháváme. Po osvojení si základních pohybů je lze samozřejmě také zařazovat. Zejména však krytí a jiné akce, které ze své podstaty probíhají v tempu útoku nebo na něj bezprostředně navazují, je třeba používat opatrně a případně scénicky upravit. Jak z hlediska bezpečnosti, tak ve smyslu souhry a včasné reakce partnera.

VAZBY

Vazbou čepelí rozumíme jejich vzájemný kontakt. Smyslem vazby je kontrola čepele soupeře-partnera. Obě čepele jsou tak v nějaké bodné poloze. Vazbou se zpravidla snažíme čepel soupeře kontrolovat a vytlačit stranou, abychom mohli zaútočit. Podle konkrétní situace můžeme čepel vytlačovat do všech směrů, nejčastěji však do pravé/levé strany. Vazby provádíme zpravidla lícovým ostřím (ostří směřující proti prstům) na lícové i rubové ostří. Vazbu zahajujeme na tenčí – první třetině čepelí od hrotu zbraní. Z vazby pokračujeme nejčastěji do bodu. Po prvním kontaktu pokračujeme v pohybu vlastní čepelí dopředu a snažíme se svou příčkou/košem dostat co nejblíže k soupeřově čepeli. Tedy vázat hrubým vlastní čepele soupeřovo tenčí. Zároveň směřujeme hrot do zásahového místa. Je důležité být v provádění bodu ve vazbě zakrytý za vlastní čepelí tak, aby hrot soupeřovi zbraně byl vytlačován polohou naší zbraně mimo obrys našeho těla. Jinak riskujeme, že se sami v průběhu našeho útoku nabodneme na soupeřovu zapomenutou čepel. Toho dosáhneme jednoduše tím, že v případě vazby a bodu z vnějších poloh bodáme s rukou a zápěstím na pravé straně ve hřbetní poloze a v případě bodu z vnitřních poloh s rukou a zápěstím na levé straně v dlaňové poloze (jsme-li praváci).

ODRAZY

Odraz je úder do čepele soupeře-partnera v bodné poloze za účelem jejího odstranění pro náš následný útok. Smyslem odrazu je úderem hrot čepele soupeře odchýlit stranou, aby na nás nemířila. Po odrazu můžeme pokračovat jak do bodu, tak do seku. Podle konkrétní situace můžeme čepel odrážet do všech směrů, nejčastěji však do pravé/levé strany. Odraz zahajujeme na tenčí – první třetině čepelí od hrotu zbraní. Pokud chceme po odrazu pokračovat bodem, provádíme odraz lícovým ostřím (ostří směřující proti prstům). Následně po úderu na čepel srovnáme hrot vlastní čepele, zamíříme a bodáme do zásahového místa. Přitom není naším záměrem být stále v kontaktu – vazbě se soupeřovou čepelí. Pokud čepel odrážíme směrem k naší vnější straně, bodáme s rukou a zápěstím na pravé straně ve hřbetní poloze a v případě odrazu směrem k naší vnitřní strany s rukou a zápěstím na levé straně v dlaňové poloze (jsme-li praváci). Pokud chceme po odrazu pokračovat sekem, provádíme odraz rubovým ostřím zbraně (ostří směřující do dlaně). Odraz a následný sek provádíme nejčastěji ze spodních poloh. Vedeme zbraň podobně jako do běžného nápřahu s tím rozdílem, že v průběhu dojde ke kontaktu se soupeřovou čepelí, kterou úderem rubovým ostřím odrazíme. Přitom je důležité provést odraz dostatečně důrazně, aby čepele po sobě jen lehce nesklouzly. Toho docílíme vhodně zvoleným úhlem v okamžiku odrazu mezi čepelemi a směrem, kam čepel soupeře odrážíme. Nejméně příznivý úhel je v případě, když odrážíme soupeřovu čepel z její vnější strany, tedy její lícové ostří. Následně pokračujeme do nápřahu na sek, ať už přímého nebo máchem.

VZDÁLENOST

Správná vzdálenost je samozřejmě důležitá v šermu obecně. Ve scénickém šermu pak především pro

bezpečnost a vizuální věrohodnost technik a akcí. Pro scénické pojetí si vzdálenost můžeme definovat

například takto:

Bezpečná – šermíři jsou od sebe dostatečně daleko. Ani s přiblížením (1-2 kroky) se neohrožují zbraní. Není třeba zaujímat šermířské střehy. Naopak, kolikrát pohyb v šermířských pozicích tak daleko od sebe může působit nepatřičně, když vlastně nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí.

Nebezpečná – šermíři na sebe s přiblížením (i bez) a vykonáním útočné akce dosáhnou zbraní. Tuto

vzdálenost je možné dále rozdělit podle vzájemného přiblížení a dosahu zbraně v útoku:

1. – dosah/zásah na předsunuté cíle (ruka, noha), nedosahujeme na tělo (10-20 cm před)
2. – dosah/zásah hrotem na tělo

III. – dosah/zásah i druhou rukou (např. s dýkou), vzdálenost pro přechod na zápas apod.

V inscenovaném boji se převážně snažíme vzájemně udržovat a útočit do vzdálenosti I. a II. pro zajištění bezpečnosti a dostatku času a prostoru na reakce a pohyb. První útok zpravidla vedeme ve vzdálenosti I., následný (navazující nebo jako odveta partnera) pak už můžeme do vzdálenosti II. Vzdálenost III. Využijeme při navalování, blokacím, přechodu na zápasnické techniky apod. Pokud se do ní dostaneme a neplánujeme nějakou výše zmíněnou akci, je vhodné co nejdříve vzdálenost zvětšit (II., I., bezpečná).

II. CO A JAK TRÉNOVAT

VZDÁLENOST

Správné vzdálenosti trénujeme průběžně v každém cvičení. Chceme se vyvarovat situaci, kdy naše útoky končí příliš daleko před tělem – nedosahují a působí nevěrohodně. Další chybou je, pokud jsme s partnerem vůči sobě moc blízko. Dochází potom k často ke zkracování útoků, nepřesným krytům a divákovi se obtížně rozlišuje, kdo teda vlastně útočí a kdo se brání.

Pro lepší vnímání vzdáleností je vhodné zařazovat i cvičení, kde si správný odhad cíleně procvičíme, například:

• Z volného pohybu z bezpečné vzdálenosti se přiblížíme k nehybnému partnerovi a provedeme útok do vzdálenosti I./II./III.
• Z místa provedeme útok na z bezpečné vzdálenosti přibližujícího se partnera do vzdálenosti I./II./III.
• Provádíme tři po sobě jdoucí útoky, všechny do vzdálenosti I.
• Provádíme tři po sobě jdoucí útoky, první do vzdálenosti I., druhý do II., třetí do III.

VEDENÍ

Při turnajovém střetu (jako i v reálném boji) se snažíme soupeře nachytat a využít jeho nepozornosti,

technické chyby, zasáhnout. Hledáme, kudy proniknout jeho obranou a snažíme se šermovat tak, abychom nedávali sami soupeři tempo – čas ani prostor k zásahu. Při volném scénickém šermu musíme být stejně pozorní a soustředění, cílem však není zasáhnout, ale takové situaci naopak předejít. Myslíme nejen za sebe, ale i za partnera. Provádíme jen takové akce, na které je partner v dané situaci schopen správně reagovat.

Vedení je koncept, který nám usnadňuje souhru ve volném scénickém šermu. Aby nedocházelo k nechtěným souběžným akcím, např. když se soupeři ve stejný okamžik rozhodnou zaútočit, je dobré určit, kdo boj bude tzv. vést. Tedy jeden z šermířů určuje směřování akcí a druhý (případně i více, pokud jde o hromadnou scénu) mu vycházejí vstříc. Tedy ten, kdo vede, provádí akci a vedený pak reaguje. V praxi to pak znamená, že šermíř, který improvizaci vede, na scéně může působit jako nejzkušenější a mívá dějem danou hlavní úlohu. Není to však podmínkou.

Z počátku je vhodné si předem říci, kdo souboj vede a toto důsledně dodržovat. Systém akce – reakce neznamená pouze útok – obrana. Je třeba vedení chápat v širším konceptu jako tvorbu samotného souboje, na kterém s vámi partner – vedený spolupracuje. Až budete mýt tento koncept s partnerem zažitý, je možné si vedení předávat např.  podle toho, kdo má v daný okamžik mít převahu a dynamicky tak reagovat na situaci.

Cílem je naučit se vnímat pohyby partnera a podle situace přizpůsobovat své akce. Je vhodné provádět jen jednoduché akce – seky/body/kryty. Nejsou technicky náročné a snadno se na ně reaguje. Minimalizují se také případné chyby. Složitější netypické akce či ne tak časté techniky je vhodné dostatečně partnerovi signalizovat, aby se stihl připravit a adekvátně reagovat. Vedený partner by neměl vedoucímu kolegovi „házet klacky pod nohy“.

Označíme si tedy šermíře, který souboj vede jako „Áčko“ (ten co vytváří akce a tvoří) a vedeného partnera jako „eRko“ (ten, co reaguje a spolupracuje). Pokud přijmeme tuto hierarchii, tak R má povinnost v případě nějaké kolize jako první se podvolit a nepřekážet A v jejím vyřešení (např. při souběžném seku má R jako první strhnout zbraň do krytu).

Následující příklady cvičení jsou jen jedny z mnoha. Další nemusí být nijak odlišná od jiných průpravných šermířských cvičení pro turnajový šerm. Podstatné je ale si uvědomit, že s partnerem trénujeme souhru, a ne snahu ho překonat – být rychlejší, mást pohybem apod. Například:

Beze zbraně:

• Zrcadlíme pohyb ve střehovém postoji podle kroků A – posun-odsun, překrok-zákrok, …
• Vedeme lehkým postrkováním partnera po prostoru, partner R se snaží udržet vzdálenost na dosah ruky (když A couvá, tak postupuje s ním apod.)
• Házíme si míč/tenisák mezi sebou za pohybu, naznačujeme partnerovi směr (souhra, ne záměrně mást), vzdálenost 2-5 metrů, markýrujeme jako útoky – seky
• Se spojenýma rukama proti sobě ve střehovém postoji A vede R. Není důležité přesné zrcadlení kroků, ale udržování vzdálenosti.
• Držíme na protějších koncích tyč/trubku, meč a ve střehovém postoji A vede R. Není důležité přesné zrcadlení kroků, ale udržování vzdálenosti.

Se zbraní

• Zrcadlíme pohyb ve střehovém postoji podle kroků A – posun-odsun, překrok-zákrok, …
• Zrcadlíme pohyb ve střehových postojích se zbraní různě po prostoru, důraz na udržení vzdálenosti, kroky libovolné (pohyb zrcadlit způsobem postup dopředu – ústup dozadu na stejnou stranu/na opačnou stranu)
• Zrcadlíme pohyb s vazbou čepelí – vnitřní/vnější – různě po prostoru, kroky libovolné (pohyb zrcadlit způsobem postup dopředu – ústup dozadu na stejnou stranu/na opačnou stranu)

POHYB

Šermíř by měl mýt zažité základní varianty kroků a jejich kombinace. Měl by se umět pohybovat po prostoru nejen v přímé linii dopředu a dozadu, ale i do stran, po kruhových výsečích, oblouku atd. Důležité jsou také přechody mezi tzv. civilním pohybem, kdy se souboje aktivně neúčastníme a bojovým, kdy právě kombinací kroků hledáme vhodnou vzdálenost a okamžik k útoku.

Nejdříve samostatně, pak samozřejmě s partnerem. Přitom je vhodné ze začátku provádět nácvik beze zbraně, aby šermíř snáze vnímal vzájemný pohyb a nebyl rozptylován ovládáním a technikami zbraní.

Kombinujeme základní kroky: posun / odsun / překrok / zákrok / změnu střehu posunem/odsunem / výpad / výpad ze zadní nohy

Nacvičujeme formou akce-reakce. Určíme si kdo je vedoucí – A, a kdo vedený – R. Přirozeně pokud se A pohne dopředu, tak R reaguje pohybem vzad a obráceně. Pokud A vyrazí vpřed po oblouku do své levé strany, R reaguje stejně, tedy také do své levé strany. Toto je v principu vhodné dodržovat ať už chceme mezi sebou držet pořád stejnou vzdálenost nebo vzdálenost často měníme. Vyvarujeme se tak nechtěnému zkracování vzdálenosti, na které bychom pak měli reagovat.

Beze zbraně:

Následující příklady cvičení jsou jen jedny z mnoha. Beze zbraní a s naznačováním útočných a obraných akcí pouze rukama si snáze uvědomíme celkový pohyb. Také se můžeme více soustředit na nácvik dynamiky pohybů samotných, různých přechodů mezi jejich provedením pomalý/rychlý, krátký/dlouhý, úsporný/rozmáchlý apod.

• Pohybujeme se po prostoru. Snažíme se udržovat mezi sebou pořád stejnou vzdálenost (nemáme zbraně – nepočítáme ani s dosahem našich rukou). Neprovádíme ani žádné útoky. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Udržování vzdálenosti je především práce R.
• Pohybujeme se po prostoru. Snažíme se udržovat mezi sebou pořád stejnou vzdálenost (nemáme zbraně – nepočítáme ani s dosahem našich rukou). Naznačujeme útoky rukou, tak jako bychom je prováděli zbraní. Na útoky partner naznačuje krytí. Nejdříve provádí útoky pouze A, pak může R přidat odvety. Není nutné s každým pohybem provádět útok. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Udržování vzdálenosti je především práce R.
• Pohybujeme se po prostoru. Snažíme se udržovat mezi sebou pořád stejnou vzdálenost (nemáme zbraně – nepočítáme ani s dosahem našich rukou). Naznačujeme útoky rukou, tak jako bychom je prováděli zbraní. Na útoky partner naznačuje krytí. Útoky provádí pouze R na základě akce (pohybu – zkrácení vzdálenosti) A, tedy v ústupu. Pak může A přidat odvety. Není nutné s každým pohybem provádět útok. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Udržování vzdálenosti je především práce R.
• Pohybujeme se po prostoru. Začínáme pohyb z bezpečné vzdálenosti v civilním postoji. A za pohybu zkracuje vzdálenost, přechází do nebezpečné vzdálenosti na šermířské kroky. R na vstup do nebezpečné vzdálenosti reaguje rovněž přechodem na šermířské pohyby. Pokračujeme a udržujeme vzdálenost. Neútočíme.
• Pohybujeme se po prostoru. Začínáme pohyb z bezpečné vzdálenosti v civilním postoji. A za pohybu zkracuje vzdálenost, přechází do nebezpečné vzdálenosti na šermířské kroky. R na vstup do nebezpečné vzdálenosti reaguje rovněž přechodem na šermířské pohyby. A plynule naváže útokem, R reaguje krytem a odvetou. A se vzdaluje opět na bezpečnou vzdálenost.
• A další celá řada cvičení, které rozvíjí vnímání a práci s pohybem ve dvojici (nejen). Nemusí být nijak odlišná od jiných průpravných šermířských cvičení pro turnajový šerm. Podstatné je ale si uvědomit, že s partnerem trénujeme souhru, a ne snahu ho překonat – být rychlejší, mást pohybem apod.

Se zbraní

Většinu výše zmíněné cvičení lze samozřejmě provádět i se zbraní. Zapojení zbraní nám cvičení trochu stíží. Především je potřeba upravit vzdálenost mezi šermíři, aby již skutečně reflektovala reálný účinný dosah konkrétních zbraní. Také se zvyšuje nárok na komplexnost veškerých pohybů, akcí a reakcí. Je vhodné zařazovat jednotlivé techniky postupně, aby byly řádně procvičeny. Také proto, abychom se nemuseli rovnou potýkat se všemi variantami najednou. Například útočíme nejdříve přímým bodem, pak postupně přidáváme všechny základní seky, kryjeme nejdříve prostými pevnými kryty, pak přidáváme další varianty, krytí bodů rukou, úhyby/výhyby apod. Pro úplnost tedy:

• Pohybujeme se po prostoru. Snažíme se udržovat mezi sebou pořád stejnou vzdálenost. Neprovádíme ani žádné útoky. Můžeme se stavět do střehů, měnit je a vzájemně na sebe reagovat. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Udržování vzdálenosti je především práce R.
• Pohybujeme se po prostoru. Snažíme se udržovat mezi sebou pořád stejnou vzdálenost. Provádíme útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner reaguje krytím, z počátku pevnými kryty, pak přidáváme další varianty. Nejdříve provádí útoky pouze A, pak může R přidat odvety. Není nutné s každým pohybem provádět útok. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Udržování vzdálenosti je především práce R.
• Pohybujeme se po prostoru. Snažíme se udržovat mezi sebou pořád stejnou vzdálenost Provádíme útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner reaguje krytím, z počátku pevnými kryty, pak přidáváme další varianty. Útoky provádí pouze R na základě akce (pohybu – zkrácení vzdálenosti) A, tedy v ústupu. Pak může A přidat odvety. Není nutné s každým pohybem provádět útok. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Udržování vzdálenosti je především práce R.
• Pohybujeme se po prostoru. Začínáme pohyb z bezpečné vzdálenosti v civilním postoji. A za pohybu zkracuje vzdálenost, přechází do nebezpečné vzdálenosti na šermířské kroky. R na vstup do nebezpečné vzdálenosti reaguje rovněž přechodem na šermířské pohyby. Pokračujeme a udržujeme vzdálenost. Můžeme se stavět do střehů, měnit je a vzájemně na sebe reagovat. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Neútočíme.
• Pohybujeme se po prostoru. Začínáme pohyb z bezpečné vzdálenosti v civilním postoji. A za pohybu zkracuje vzdálenost, přechází do nebezpečné vzdálenosti na šermířské kroky. R na vstup do nebezpečné vzdálenosti reaguje rovněž přechodem na šermířské pohyby. A plynule naváže útokem, R reaguje krytem a odvetou. Provádíme útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner reaguje krytím, z počátku pevnými kryty, pak přidáváme další varianty. A se vzdaluje opět na bezpečnou vzdálenost.
• A další celá řada cvičení, které rozvíjí vnímání a práci s pohybem ve dvojici (nejen). Nemusí být nijak odlišná od jiných průpravných šermířských cvičení pro turnajový šerm. Podstatné je ale si uvědomit, že s partnerem trénujeme souhru, a ne snahu ho překonat – být rychlejší, mást pohybem apod.

ÚTOČNÉ/OBRANÉ AKCE

Pro potřeby volného šermu, jak už bylo řečeno, je třeba mít zvládnuté základní pohyby a techniky. Tyto je pak nutné se naučit za sebe v různých kombinacích řetězit podle aktuální situace. Zároveň by naše akce, a především reakce měly odpovídat co nejvíce přirozenému pohybu se záměrem předvedení iluze skutečnosti (což je důležité i v případě tvorby choreografií, pokud záměrně skutečnost nezkreslujeme).

Nejsnadnější je vést útoky do volné střehové polohy, kdy má partner-obránce zbraň volně dole a nemíří na nás hrotem (nebo jiná poloha, z které není možný přímý útok, který bychom měli řešit). Zpravidla vedeme prví útok do horního pásma, tedy šikmým sekem, svislým sekem na hlavu nebo bodem. Pro následné pokračování útoku či odvetu obránce můžeme už využít všechny zmiňované možnosti.

V případě bodné střehové polohy, kdy má partner-obránce hrot zbraně namířený vpřed k útočníkovi, musíme před samotným útokem nejdříve provést vazbu nebo odraz. Případně se pohybem stranou přímému ohrožení vyhnout a útok provést výrazně z úhlu.

V případě sečné střehové polohy, kdy má partner-obránce polohu některého nápřahu na sek nemůžeme provést ani vazbu ani odraz. Nemůžeme ale ani útočit úplně jak se nám zachce. V zásadě máme dvě možnosti. První je provést útok dostatečně razantně, aby obránce musel ze svého nápřahu přejít na kryt (razanci musíme samozřejmě dohrát). Druhá je první útok (pohyb) provést jako pohroz, tzn. nejedná se o plnohodnotný útok, ale akci, kterou donutíme obránce změnit střehovou polohu nebo alespoň zaměstnáme jeho pozornost a útok pak na pohroz navážeme.

Nacvičujeme formou akce-reakce. Určíme si kdo je vedoucí – A, a kdo vedený – R. Dodržujeme výše zmíněná pravidla o pohybu v prostoru. Útočné akce vedeme po přesné dráze z jasně rozpoznatelných nápřahů přímo do zásahových ploch.

• Pohybujeme se po prostoru. Provádíme útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner reaguje krytím, z počátku pevnými kryty, pak můžeme přidávat další varianty. Nejdříve provádí útoky pouze A, pak může R přidat odvety nebo útok zahajovat. Po útoku i krytu vracíme zbraň do volné polohy. Není nutné s každým pohybem provádět útok ani po každém útoku odvetu. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Nepředbíháme krytem samotný sek.
• Pohybujeme se po prostoru. Provádíme útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner reaguje krytím, z počátku pevnými kryty, pak můžeme přidávat další varianty. Nejdříve provádí útoky pouze A, pak může R přidat odvety nebo útok zahajovat. Po útoku můžeme zbraň vracet i do sečných a bodných střehových poloh. Stejně tak i R může mít tyto střehové polohy. Je tedy nutné volit vhodný vstup a zahájení útoku. Není nutné s každým pohybem provádět útok ani po každém útoku odvetu. Soustředíme se na vnímání akce – reakce. Nepředbíháme krytem samotný sek.

SIGNALIZACE

Jde především o vysílání jasných a zřetelných signálů k partnerovi o tom, co budeme následně konat. To se týká i volných nesecvičených akcí. Hlavně ale akcí předem secvičených a domluvených, které nemusí být běžné (můžou být třeba technicky náročnější), a kterými souboj obohacujeme a rytmicky členíme. Případně situací, kdy si znamením mezi sebou prohazujeme role A a R. Všechny naše útoky musí být pro partnera-obránce jasně čitelné, aby mohl včas a správně zareagovat. Zároveň je dobré i předvídat možné partnerovi reakce a už předem zvažovat vhodnost naší akce, abychom partnera zbytečně nestresovali. Pořád máme na paměti, že spolupracujeme. Správná vzdálenost, přesné dráhy útoků, přiměřená rychlost apod. jsou prostředky, kterými spolu na scéně komunikujeme beze slov.

V případě signalizace nestandardní akce nebo akce, kterou máme předem domluvenou, by znamení mělo být pro partnera dostatečně odlišitelné od našich běžných pohybů a pohybů, které v šermu mohou nastat mimoděk. Znamení dává buď ten, kdo akci iniciuje (teď bude následovat např. domluvené odzbrojení) nebo ten, na koho je vykonávaná (je připraven např. na domluvené navalení). Spolu se signálem je dobré si očním kontaktem vzájemně potvrdit, že jsme oba připraveni. Signály by měly být takové, aby si je divák vůbec neuvědomoval. Měly by být přirozeně zakomponovány do souboje a vycházet z našich běžných pohybů nebo podporovat charakter souboje. Je dobré mít domluvený konkrétní signál alespoň pro závěr a ukončení souboje. Zakončení bývá často nějakou formou odzbrojení/zabití partnera, máme ho domluvené a nechceme, aby se nám partner nechtěně cuknul ve snaze se vyhnout zásahu/kontaktu.

Signály mohou být například:

• hlasový projev
• postoj těla
• mrknutí nebo jiná grimasa
• gesto volnou rukou
• protočení meče
• přizvednutí čepele vzhůru k partnerovi plochou čepele - „na plácačku“
• chycení hrotu a zkoušení pružnost čepele

Procvičujeme různé signály, jaké nás jen můžou napadnout. Podstatné je především to, aby je partner během souboje dokázal odlišit od ostatních pohybů. Signalizování můžeme procvičovat:

• Domluvíme si konkrétní akci (konkrétní útok nebo jejich kombinaci, koncovku, přechod na zápas, …). Zkoušíme různé signály. Z počátku cvičíme ze statických postojů, pak během volného pohybu. Před signálem neprovádíme útočné akce.
• Domluvíme si konkrétní akci (konkrétní útok nebo jejich kombinaci, koncovku, přechod na zápas, …). Zkoušíme různé signály. Zařazujeme signály do volného boje.
• Domluvíme si více konkrétních akcí. Na jeden konkrétní signál provádíme různé akce. Z počátku cvičíme ze statických postojů, pak během volného pohybu. Před signálem neprovádíme útočné akce.
• Domluvíme si více konkrétních akcí. Na jeden konkrétní signál provádíme různé akce. Zařazujeme signály do volného boje.
• Domluvíme si více konkrétních akcí. Na každou akci si domluvíme jiný signál. Z počátku cvičíme ze statických postojů, pak během volného pohybu. Před signálem neprovádíme útočné akce.
• Domluvíme si více konkrétních akcí. Na každou akci si domluvíme jiný signál. Zařazujeme signály do volného boje.
• Určíme si mezi sebou role A a R. Pohybujeme se po prostoru. Neprovádíme ani žádné útoky. Můžeme se stavět do střehů, měnit je a vzájemně na sebe reagovat. Na domluvený signál si prohodíme role.
• Určíme si mezi sebou role A a R. Pohybujeme se po prostoru. Provádíme základní útoky a kryty. Na domluvený signál si prohodíme role.

PROSTOR

Při nácviku choreografií a soubojů se většinou počítá s prázdným prostorem, nekluzkým povrchem, dostatečnému osvětlení apod. Ne vždy se ale můžeme na zajištění takových podmínek spolehnout. Může nastat situace, kdy určitá nacvičená technika, souboj či celý program nebude možné kvůli nějakému omezení provést. Šermířská improvizace nám dává do rukou možnost případné nečekané omezení prostoru i využít v náš prospěch – šerm s překážkou za zády, šerm na schodech, šerm kolem ohně apod. Všechny tyto omezení si můžeme v rámci tréninku nasimulovat v tělocvičně a procvičit. Mimo to, jak bylo zmíněno výše, nesmíme zapomínat na diváka. Můžeme mít sebevytříbenější techniku, můžeme mít domluvené sebedrsnější zakončení, ale pokud to divák neuvidí, snažíme se zbytečně. Dodržujeme zásady o pohybu v prostoru stejně jako bychom měli mít na paměti při sestavování konkrétních choreografií. Především si hlídáme střed scény a tzv. dostřednost. Dostřednost znamená, že veškeré akce by zpravidla měly vést do pomyslného středu scény (středem nemusí být doslovný střed-těžiště scény, ale postačí si hlídat středovou osu z pohledu diváka). Pak by se nám nemělo stávat, že se souboj přesune kamsi do pozadí scény nebo výrazně na jednu stranu a divák pak natahuje krk, aby vůbec něco viděl. Dostřednost je v některých situacích možné porušit, ale vždy by to mělo být s jasným a konkrétním záměrem a nikoli nahodile a nekontrolovaně. Při nácviku nám může pomoci někdo v roli diváka, kdo ohlídá a upozorní na chyby.

Můžeme procvičovat pohyb a šerm v různých prostorech a situacích, snažíme se využívat co nejvíce prvky prostředí k rozmanitosti akcí. Například:

• Schody
• Stoly a židle
• Sloupy, stromy
• Ohniště
• Zeď za zády
• Další osoba na scéně, živý štít
• Vymezíme si konkrétní prostor představující naši scénu. Pohybujeme se v prostoru. A vede R různými směry a cíleně se snažíme dodržovat dostřednost. Neprovádíme ani žádné útoky. Můžeme se stavět do střehů, měnit je a vzájemně na sebe reagovat. Soustředíme se na vnímání akce – reakce.
• Vymezíme si konkrétní prostor představující naši scénu. Pohybujeme se v prostoru. A vede R různými směry a cíleně se snažíme dodržovat dostřednost. Útoky provádíme pouze směrem do středu (na osu) scény. Soustředíme se na vnímání akce – reakce.
• Vymezíme si konkrétní prostor představující naši scénu. Do scény si umístíme různé překážky (stoly, židle, závěsy, paravány apod.). Pohybujeme se v prostoru. A vede R různými směry. Dáváme si pozor na překážky a snažíme se je co nejvíce využívat.
• A vede R různými směry za sebou. Po útoku A výrazně ustoupí, aby R musel dohnat vzdálenost pro odvetu. A vede a nutí R postupovat za ním.

STYLIZACE

Každý z nás se jinak pohybuje a jinak šermuje. Kdyby tomu tak nebylo, nemusíme se tolik zabývat nácvikem a tréninkem souhry mezi partnery. Tahle rozmanitost osobních návyků každého z nás přispívá k pestrosti a živosti ztvárňovaných soubojů. Pokud teď pomineme to, že na scéně zpravidla hrajeme nějakou roli a naše postava má svůj dějem/situací daný charakter, měli bychom trénovat v rámci nácviku volného šermu i různé pohyby a styly šermu. Potlačíme svůj obvyklý, nám vlastní a přirozený šermířský projev a více zdůrazníme určité prvky – akce/pohyby/techniky. Snažíme se vědomě změnit své obvyklé pohybové vzorce. Změnou stylu během boje můžeme napomoci i dynamice a rytmu celého souboje a podpořit tak konkrétní situaci.

Procvičovat můžeme v rámci jakéhokoli zmiňovaného cvičení. Je vhodné si ze začátku více omezit rozsah technik, abychom se mohly soustředit na konkrétní styl pohybu. Například:

• Němý šerm – pohyby a akce nedoprovázíme žádnými výkřiky, nejsou patrné žádné emoce
• Co pohyb, to výkřik – pohyby a akce doprovázíme výkřiky (důraz v útocích, překvapení v obraně apod.), zdůrazňujeme emoční projev
• Vysoké/nízké střehy – pohyb a boj vedeme ve výrazně vysokých/nízkých pozicích
• Váha na přední/zadní noze – pohyb a boj vedeme výrazně s váhou na přední/zadní noze
• Úsporný šerm – pohyby a akce provádíme v co nejmenším rozsahu (kroky, útoky, kryty, …)
• Rozevlátý šerm – pohyby a akce provádíme zvětšeně a zvýrazněně (kroky, útoky, kryty, …)
• Šerm dle stylu konkrétní školy/mistra

RYTMUS

Při volném scénickém šermu trénujeme souhru nejen v šermířských akcích, ale i obecně mezi partnery na scéně. Veškeré akce musí být taky nacvičené a protrénované. Netrénujeme však konkrétní choreografii, ale jednotlivé prvky a způsoby, jakými je volně na sebe vázat a řetězit v reálném čase. Zřetelnost a přesnost nezanedbáváme, je to důležitý předpoklad pro kvalitní provedení a usnadňuje partnerovi spolupráci. Schopnosti naší improvizace pak vytváří pestrost akcí a divácky zajímavý souboj.

Na temporytmus je třeba během improvizace neustále myslet. Musíme si především umět představit, jak souboj vypadá z pohledu diváka. Prvky, které při nacvičování pevných choreografií je možné v klidu promyslet a natrénovat (pohyb v prostoru, temporytmus, zapojení rekvizit, vizuálně zajímavé akce, …), vymýšlíme a stavíme naživo. Nemyslíme a nedíváme se jen za sebe a partnera, ale i jako divák, jehož pozornost nechceme ztratit.

Je zajímavé, že čas a prostor je vnímán odlišně, když šermujeme na scéně, a když jsme jen v roli diváka. To je dobré si uvědomit. Chceme se vyhnout jednotvárným a nudným sekvencím. To zpočátku obtížné rozpoznat v průběhu naší improvizace. Můžeme si třeba naše pokusy nahrávat a zpětně vyhodnocovat správnost a vhodnost zvolených akcí a reakcí, kde nám to drhne apod. (nahrávat se během tréninku a kontrolovat naše provedení pohybů a technik je obecně dobrá zpětná vazba). Trénovat lze i s pomocí někoho v roli diváka. Ten upozorňuje na okamžiky a situace, kdy se boj začíná stávat nezajímavým a jednotvárným. Na znamení pak musí šermující (A) provést nějakou změnu/akci, která boj rytmicky rozhodí. Další variantou nácviku pak může být forma postupného zařazování předem secvičených akcí do volného šermu. Předem si připravíme čtyři, pět netypických či jinak zajímavých a na souhru složitějších sekvencí. Každou partnerovi signalizujeme odlišným znamením. Postupně jimi pak doplňujeme náš volný šerm, případně je řadíme nahodile.

Souboj můžeme doplňovat o domluvené scénicky upravené akce. Například:

• Různé formy navalování a přetlačování, výměny míst, zahazování
• Otočky
• Kotouly a pádové techniky
• Házení rekvizit po partnerovi
• Údery a kopy
• Přechod na zápasnické techniky a zápas
• Použití improvizovaných zbraní (židle, provaz, …)
• Koncovky – domluvené zakončení souboje (odzbrojení, zranění, zabití, …)
• Procvičujeme změnu rolí A a R. Na signál, který si předem domluvíme, ale i na signál zvenčí. Výměna rolí by měla přinést změnu v rytmu souboje.
• Procvičujeme změnu rolí A a R během jednoduché výměny. Např. na znamení zaútočíme na vnější stranu partnera a ve vnější vazbě čepelí přejdeme do srazu, vyměníme si místa a odstrčíme/odpoutáme se od sebe.
• Procvičujeme změnu rolí A a R u překážky. Výměnu rolí provedeme v momentě, kdy R dorazí/je zatlačen k překážce (zeď, stůl, zábradlí, …)
• Procvičujeme změnu rolí A a R po seku. Záměrně zvětšeným a scénicky zesíleným sekem provedený ale tak, aby partner nemusel krýt. Jako A takovým sekem můžeme zakončit svůj postup. Jako R můžeme zastavit postup partnera a následně přebrat vedení.
• Procvičujeme záměrně co nejvíce krytí bodů levou (volnou) rukou. Krytí rukou rozbíjí monotónnost výměn a krytů čepelí (útok – kryt – útok – kryt) vizuálně i zvukově.
• Procvičujeme záměrně co nejvíce výhyby seků i bodů bez krytí a kontaktu čepelí. Výhyby rozbíjí monotónnost výměn a krytů čepelí (útok – kryt – útok – kryt) vizuálně i zvukově. Bodům se vyhýbáme na obě strany dle situace. Šikmým a svislým sekům se vyhýbáme pod čepelí soupeře do stran ve směru odkud přichází sek. Vodorovným sekům uskakujeme vzad.
• Připravíme si skladbu, která je výrazně rytmicky členěná, má pomalé i rychlé pasáže, střídá intenzitu apod. (můžeme ji pak použít při živém vystoupení naostro). Snažíme se naší improvizaci přizpůsobit skladbě a reagovat na její změny.

ZÁSAHY

Při volném šermu jsou jakékoli nechtěné zásahy nežádoucí stejně jako v nacvičené choreografii.  Nicméně může se stát, že se s partnerem nepochopíme v prováděných akcích. Nechtěný zásah pak může v první řadě partnera zranit, v druhé předčasně ukončit souboj, který měl ještě pokračovat. I když se útočící zbrani nepostaví do cesty žádný kryt, útočník musí být schopen zbraň zastavit, odklonit nebo přinejmenším zbrzdit její dopadovou energii. Pokud podobná situace nastane, je důležité naučit se ji zvládnout bez narušení, aby divák, pokud možno nic nepoznal. Samozřejmostí je pak případný zásah, byť původně nechtěný, dohrát. A to nejen v okamžiku zásahu a těsně po, ale i po zbytek souboje. Nácvik reakcí v tomto duchu provádět s vhodnými ochrannými pomůckami.

Lze toho docílit například:

Bod – partner nekryje, hrozí nechtěný zásah bodem

• Odkloníme hrot na jednu stranu od partnerova těla a zbraň plynule přetočíme ve smyslu navazujícího útoku – většinou seku. Současně se můžeme vzdalovat, abychom druhý sek vedli do prázdna, kdyby partner nestihl vykrýt ani tento sek nebo skončíme jen v nápřahu či dohrajeme situaci tak, že šlo o náš záměr – pohroz zabitím.
• Vytočením paže do úhlu zkrátíme náš dosah. Následně pokračujeme v dalším útoku, můžeme se vzdalovat, abychom druhý útok vedli do prázdna, kdyby partner nestihl vykrýt ani tento sek nebo skončíme jen v nápřahu či dohrajeme situaci tak, že šlo o náš záměr – pohroz zabitím.
• Zbraň zastavíme namířenou na partnera a dohrajeme situaci tak, že šlo o náš záměr – pohroz zabitím.

Sek – partner nekryje, hrozí nechtěný zásah sekem

• Odkloníme sek (svislý nebo šikmý) na jednu stranu od partnerova těla a zbraň plynule přetočíme ve smyslu navazujícího útoku – většinou seku. Současně se můžeme vzdalovat, abychom druhý sek vedli do prázdna, kdyby partner nestihl vykrýt ani tento sek nebo skončíme jen v nápřahu či dohrajeme situaci tak, že šlo o náš záměr – pohroz zabitím.
• Sek zkrátíme prolomením ruky do úhlu a promáchneme před partnerem. Následně pokračujeme v dalším útoku, můžeme se vzdalovat, abychom druhý útok vedli do prázdna, kdyby partner nestihl vykrýt ani tento sek nebo skončíme jen v nápřahu či dohrajeme situaci tak, že šlo o náš záměr – pohroz zabitím.
• Sek přetočíme a změníme v pohroz bodem. Zbraň zastavíme namířenou na partnera a dohrajeme situaci tak, že šlo o náš záměr – pohroz zabitím.

Pokud se nemůžeme už zásahu vyhnout, musíme dopadovou energii alespoň zbrzdit. Případně odklonit útok od míst, kde hrozí vážné zranění – především hlava, krk.

Lze toho docílit například:

Bod – partner nekryje, hrozí nechtěný zásah bodem

• Pohybovou energii hrotu zbrzdíme uvolněním ruky a vytočením zbraně do úhlu.
• Pohybovou energii hrotu zbrzdíme uvolněním ruky a zastavením pohybu paže v před. Pokračujeme ale pohybem celého těla – dobíháme naší zastavenou zbraň.

Sek – partner nekryje, hrozí nechtěný zásah sekem

• Sek zkrátíme prolomením ruky do úhlu, uvolníme ruku, případně ještě vytočíme zbraň tak, aby dopadala plochou čepele. Po kontaktu pokračujeme řezem ve směru seku.
• Sek zbrzdíme, uvolníme ruku, případně ještě vytočíme zbraň tak, aby dopadala plochou čepele. Po kontaktu přecházíme do řezu směrem dopředu.

Cíleně můžeme řešení takovýchto situací procvičovat například:

• Provádíme útoky s cílem zasáhnout na statickou figuru a procvičujeme některé řešení popsané výše.
• Procvičujeme prosté samostatné útoky. Obránce R nahodile kryje a nekryje. Útočník A řeší situaci některým způsobem popsaným výše.
• Pohybujeme se po prostoru. A provádí útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner R reaguje krytím. Nahodile R některý útok záměrně nevykryje. Útočník A řeší situaci některým způsobem popsaným výše.
• Pohybujeme se po prostoru. A provádí útoky, z počátku s omezením např. jen na přímý bod a postupně přidáváme další. Na útoky partner R reaguje krytím a odvetami. Nahodile A některou odvetu záměrně nevykryje. R řeší situaci některým způsobem popsaným výše.

ZNAČKOVÁNÍ

Pokud dojde k zásahu (nechtěnému/záměrnému) je nutné tuto skutečnost scénicky dohrát – značkovat. V případě nechtěného zásahu záleží, jak vážné následky pro zraněného by reálně měl. Slabé a letmé zásahy hlavně lehčími zbraněmi můžeme dokonce pominout, pokud si myslíme, že si jich divák ani nemusel všimnout. Vážnější zranění už by nám ale divák nemusel odpustit. Bereme v potaz výstroj šermířů. Nechtěné cinknutí o přední kyrys partnera mu asi nevyrazí dech. Na druhou stranu stejný zásah šermíře oděného jen v košili je vhodné dohrát alespoň volnou rukou přiloženou na místo zásahu po zbytek boje. Záměrné, předem domluvené zásahy a zakončení boje máme zpravidla domluvené a nacvičené. Naše dohrávání zranění by tomu mělo tedy odpovídat. Zásahů může být nepřeberné množství. Mimo nějakou reakci bolesti u raněného je dobré doprovodit zásah i pohybem. Samozřejmě záleží, kam je zásah veden, jakým útokem a jakou silou. Pokud nás má zásah na scéně zabít, v následném dohrávání si vybíráme místo, kde umřeme tak, aby nás divák viděl a zároveň abychom případně nepřekáželi dalšímu ději a pohybu na scéně. Obecně lze cvičit například:

Značkování seků – zásah doprovodíme pohybem těla – rotací a protažením ve směru seku. Po prvotní reakci následuje stažení, chycení rány, snažíme se ránu pomyslně sevřít a zastavit tak krvácení. Nebo v případě, kdy je zásah fatální a likvidační, můžeme „zhadrovatět“ a rovnou scénicky umřít.

Značkování bodů – zásah doprovodíme pohybem těla – stažením ve směru bodu. Pokud následuje vytažení čepele z rány, doprovodíme čepel přiměřeným pohybem ve směru vytažení (může nám v tom pomoci, když si čepel po zásahu na těle lehce přidržíme – lépe tak načasujeme naší reakci).

• Beze zbraně pouze rukou naznačujeme útočné akce. Ze statického postoje přijímáme různé zásahy a dohráváme reakce.
• Beze zbraně pouze rukou naznačujeme útočné akce. Za pohybu přijímáme různé zásahy a dohráváme reakce.
• Ze statického postoje přijímáme různé zásahy a dohráváme reakce.
• Za pohybu přijímáme různé zásahy a dohráváme reakce.
• Po zásahu bodem nás partner chvíli tlačí nebo otáčí před sebou, přitom stále visíme na hrotu. Reagujeme na různě načasované vytažení čepele.
• Po zásahu sekem partner čepel zastaví na těle, jako by uvízla v ráně. Partner nás pak chvíli tlačí nebo otáčí před sebou, přitom stále visíme na čepeli. Reagujeme na různě načasované vytažení čepele.
• Kdykoli během nácviku dojde k nechtěnému zásahu (který je správně zbrzděn), dohráváme zásah.

Manus Regis